Osobní zkušenost s bosým během a cvičením

Na začátek uvádím, že termínem bosý běh rozumím jak běh v minimalistické obuvi, tak vlastní běh naboso. Osobně běhám jak v botách, tak bez nich a neshledal jsem zásadní rozdíl ve vlastní technice. Proto si dovoluji oba způsoby shrnout do jedné kategorie. Bosý Ed by samozřejmě se mnou nesouhlasil, protože bez ochrany jsme mnohem opatrnější a noha je nucena se více přizpůsobovat terénu. Samozřejmě má pravdu, ale pro potřeby tohoto článku není tento bod klíčový.

Propadl jsem tomuto fenoménu po přečtení McDougallovy knihy „Zrozeni k běhu“ (jak jinak 🙂 ) před několika lety. Prošel jsem úžasným „aha“ zážitkem a tak jsem si tento druh běhu zamiloval, že jsem postupný přechod na začátku přepálil a uhnal si zánět šlach. Ze zkušenosti vím, že nejsem jediný, stalo se to bohužel mnoha lidem.

Sám na sobě jsem si potvrdil mnohokrát napsanou pravdu, že bosý běh je přirozený. Jsme to my, kteří nejsme až tak přirození. Lidský organizmus má totiž jednu úžasnou schopnost a tou je adaptace. Adaptuje se na ty činnosti a zátěže, kterým je vystaven nejvíce. V našem případě to je: sezení na židli, na gauči, v autě a chůze v obuvi na zpevněném povrchu. Kdybychom chtěli po našich předcích, kteří se živili lovem a sběrem, aby chodili v botách a seděli osm hodin na židli, asi by brzy měli velké bolesti. Jejich organizmus se musel adaptovat na jiné výzvy. Jejich pohybové vzorce byly mnohem blíže pohybovým vzorcům chování zvířat, což jsou činnosti, na které se živočichové adaptovali miliony let.

Nicméně zpět k mému bosému pohybu. Šlachy se brzy zahojily a já jsem postupně začal přidávat vzdálenosti (tentokrát již s rozumem). Běh mi činil velkou radost a já se postupně propracoval na půl maratonové vzdálenosti v terénu. Mohu například vřele doporučit Jesenický půl maraton kolem Pradědu. Pro ty vytrvalejší rovnou maraton i s Pradědem J

Postupně jsem ještě objevil Parkour a už jsem měl o zábavu postaráno. Přišlo období, kdy jsem neběhal až tak moc (práce, děti….) a pak jsem si rovnou dal Říčanskou výzvu (24km), při které mě rozbolel vnitřní vaz na pravém koleni. Začal jsem se pídit po příčinách, absolvoval jsem video analýzu běhu a zjistil jsem, že se mi kotníky propadají při došlapu směrem dovnitř (pronace), čímž namáhám vnitřní část nohy a tím i šlachy na koleni. Odmítl jsem vložky a dal jsem se do práce na změně polohy nohou při došlapu. Tvrdá práce, ale vyplatila se. S koleny již problém nemám.

Užíval jsem si Parkour, když tu se náhle objevila zvláštní bolest v levé noze, na 3. a 4. metatarzu (bříška na šlapce před prsty, angličtina tu oblast nazývá „ball of foot“). Typicky se to projevovalo po doskocích. Nešlo mi do hlavy, jak já, člověk který se věnuje zdravému životnímu stylu, běhá boso, atd., může mít takové problémy. Nakonec jsem se vydal za paní podiatrou. Měl jsem to obrovské štěstí, že mi byla doporučena osvícená duše, která se zájmem vyslechla můj příběh, prohlédla mě a pak pronesla svůj verdikt.

Mám zhroucenou příčnou klenbu. Když jsme probrali příznaky, tak jsem došel k závěru, ze se nejedná o situaci, kterou bych si přivodil svými bosými aktivitami. Naopak, mohu říci, že jsem spoustu svých dysbalancí napravil. Nicméně tuto se mi napravit nepovedlo.

Během diskuse, co mohu podniknout k nápravě, paní doktorka pronesla jednu důležitou větu – z jejího pohledu je minimalizmus a „bosizmus“ super, pokud člověk nemá dysbalance za určitou hranicí. Protože v takovém případě nemá naše noha dostatečný aparát, který by jí pomohl se dostat zpět na zdravou část spektra. Druhým faktorem, který představuje značnou komplikaci, je urputnost. Tím mám na mysli ignoraci signálů našeho těla (bolest, diskomfort), které se nám snaží dávat s dostatečným předstihem najevo, že něco není v pořádku.

Jsem rád, že jsem se za ní vydal a jsem připraven poctivě cvičit vše, co mi bylo předepsáno, abych dokázal vybudovat zpět svou příčnou klenbu aspoň trochu. V mezičase jsem si na skákání pořídil boty s mohutnější podrážkou, aby se nápor při nárazech roznesl aspoň trochu.

Tento text má dva úmysly – oslavovat přirozený pohyb, který samozřejmě zahrnuje i cvičení a běhání naboso a ve stejné chvíli dát inspiraci všem, kteří mají tendenci zatnout zuby a trénovat dál stejným způsobem s tím, že se „to poddá“.