Znovu se vracím k problematice chození naboso či v minimalistické obuvi. Tentokrát bych se rád podělil o informace, který jsem načerpal z knihy Whole Body Barefoot od Katy Bowman. Katy se zabývá biomechanikou. Těm, kdo se zajímají o pohyb, bych rozhodně doporučil i její další knihy, hlavně „Move Your DNA“. A nyní zpět k původnímu tématu.
Pokud se chceme bavit o nohou a botách, je dobré si uvědomit, co boty lidem vlastně přinesly. Nabídly nám především ochranu před oděrkami a tržnými ránami způsobenými ostrými předměty (trny, větve, kameny, atd.) a také umožnily lidem bydlet v chladnějších oblastech, kde se původně člověk nemohl vyskytovat, protože by (nejen) bez bot nepřežil.
Ve středověku sloužily boty jako symbol peněz a postavení. Chudí lidé chodili bosí, zatímco majetní lidé nosili boty. A protože peněz začalo být dostatek, hledaly se způsoby, jak se odlišit od těch méně majetných v oděvu i botách. Tím začala vstupovat do popředí móda, která začala určovat tvar bot, podpatky i materiály, ze kterých se boty šily.
S urbanizací a modernizací přišla další velká změna, kterou bylo “vyžehlení” povrchu, po kterém lidé chodí. Nejen, že jsme se rozhodli omezovat své nohy v botách, ale ještě jsme výrazně omezili různorodost povrchu, po kterém se běžně pohybujeme. Takže většina z nás, civilizovaných lidí, chodí celé dny po rovném a tvrdém povrchu.
Jak nás vlastně boty omezují? Na tuto otázku odpovím definicí minimalistické obuvi. Ta by měla splňovat tyto podmínky:
1.podrážka, která je tenká a ohebná. To umožnuje cítit nerovnosti v terénu a inervovat všechny části chodidla, které následně reaguje ohybem, stažením, roztažením, atd.
2.plochý podpatek, neboli neutrální postavení paty, která není vyvýšena proti špičce. To umožňuje noze využití plné pohybové škály a ostatním kloubům (nejen noze) plný pohybový rozsah.
3.svrchní část, která spojuje botu s nohou. Takže není potřeba používat prsty a nárt na přidržování boty (např. žabky) během chůze.
4.prostornou špičku, která nabízí prstům dostatek prostoru k roztažení během chůze, běhu, atd.
A nyní si každý může porovnat svou obuv s výše uvedenou definicí a vyhodnotit její potenciální vliv na své tělo.
Poměrně často se v článcích a na webových stránkách, které se zabývají „bosismem“ dozvídáme o tom, jak noha funguje. Nicméně většina už zapomíná zmínit i druhou část, a tou je působení okolního prostředí na nohu. Například jaké síly vznikají během chůze po asfaltu (tzn. rovném a tvrdém povrchu)?
Ve svém předchozím článku jsem se zmínil o jedné moudré paní doktorce, která říkala, že v přírodě “uhne“ pod nohou podložka, nicméně na betonu musí “uhnout“ noha. S podobným názorem se setkáváme také u Katy Bowman, která sama říká, že jedním z důvodů, proč i ona nechodí stále bosa je fakt, že nechce své tělo vystavovat opakovanému stresu, kterým na nás působí umělé (tzn. rovné a tvrdé) povrchy.
Co je tedy přirozené?
Představte si louku, kde jsou trsy trávy, výmoly, hrboly nebo les, kde jsou kořeny, svahy, mechová pole, kameny, atd. Chůze po takovém terénu (boso či v minimalistické obuvi) nabízí nespočet kombinací vzájemné orientace všech kostí, které máme v noze. Neustále se přizpůsobuje terénu. Když stoupnete na šišku, noha se s tím musí vyrovnat a “obtočí” se kolem ní. Kdybychom měli pohorky, tak v lepším případě se na té šišce zhoupne celá podrážka a v horším o ní ani nebudeme vědět.
Zatím jsme však mluvili pouze o nohách. Nicméně pohyb po přirozeném terénu ovlivňuje i všechny ostatní klouby – kolena, kyčle, ale i páteř se musí vyrovnávat s jiným zatížením, než jakému jsou vystaveny na umělém povrchu. To má pozitivní efekt na strukturu kostí, sílu svalových úponů, kloubní rozsah, atd.
Někdo by mohl argumentovat, že tělo se přece umí přizpůsobit, že tvrdé nárazy o asfalt můžeme kompenzovat mírným pokrčením kolen. To určitě můžeme, nicméně si zkuste domyslet, jaké bude mít chůze s neustále pokrčenými koleny následky na postavení pánve, páteře, atd. Naše tělo umí úžasně kompenzovat “neidéální vstupy“ po limitovanou dobu. Neustálé a opakované namáhání povede k úrazům či jiným problémům.
Po tomto se tedy vrátím k základní otázce – má tedy smysl chodit naboso?
Stále věřím, že má. A současně také dodávám, že ne, pokud jedinou změnou, kterou hodlám v životě udělat je sundání bot. Mělo by dojít ke změně návyků s chůzí souvisejících: postupná “příprava” nohou ochablých z bot, z neustálého sezení, z malého množství chůze, která je navíc většinou po zpevněném povrchu, atd. Pouze pokud jsem připraven udělat všechny tyto změny, pak teprve dává smysl začít chodit boso či v minimalistické obuvi.
Jak začít? Srovnáním nohou a dolních končetin
I když každý z nás je jiný, vyrůstáme v podobném kulturním prostředí (rovné tvrdé povrchy, boty, které nutí naše nohy se jim přizpůsobit, časté sezení) a to se projevuje na typických adaptacích, které se u většiny z nás projevují: většinou chodíme, stojíme a běháme s nohama více či méně vytočenýma do stran. Tohle je důležité, protože pozice nohy má vliv na všechny ostatní klouby dolní končetiny, naše noha by měla směřovat přímo vpřed.
Celému srovnání by bylo potřeba věnovat mnohem více prostoru, takže dále jen naznačím, jakými dalšími kroky se Katy Bowman zabývá:
- srovnání nohou (již bylo zmíněno)
- postavení nohou na šířku pánve
- kyčle jsou nad kotníky (většina z nás, se bude muset posunout celou pánví dozadu, neb náš typický postoj zatěžuje více špičky)
- spousta problémů s nohama pochází z nesprávné polohy stehenních kostí, které jsou neustálým sezením nepatrně vytočené. Korekcí dochází i k nápravě polohy nohou.
Kniha se ve své další části rozebírá nápravné cviky, které pomáhají s korekcí návyků, které jsme si za svůj život nastřádali.
Shrnutí na závěr:
- chodit boso je úžasná věc, na kterou však musíme své nohy připravit
- je dobré zabývat se srovnáním všech částí pohybového řetězce – od nohy až po pánev
- pro dlouhou chůzi popřípadě dlouhé stání (např v zaměstnání) je výhodnější pořídit si boty s nulovým zvýšením paty, ale s tlustší podrážkou. Stejný typ boty volím například na trénink parkouru na tvrdém povrchu.
- vystavujte své nohy nerovným povrchům, kdy jen to jde.
Zdroje:
Katy Bowman; Whole Body Barefoot: transitioning well to minimal footwear; 2015; Propriometrics Press; ISBN 978-0-9896539-8-5
Katy Says Podcast